Ústavní soud ČR, Brno, nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3065/21
Dne 10. 5. 2022 vydal Ústavní soud ČR další důležitý nález ke střídavé péči, ve kterém postuloval stanovisko, že obecné soudy jsou povinny vždy přesvědčivě prokazovat a hodnotit všechny namítané či posuzované překážky střídavé péče, které se vyskytnou v průběhu soudního řízení. Proto Ústavní soudu ČR vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudky Krajského soud v Ostravě a Okresního soudu v Bruntále, jelikož Ústavní soud ČR konstatoval v posuzované věci porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces a právo na výchovu dětí tak, jak jsou tato práva garantována Listinou základních práv a svobod.
Zjednodušeně lze závěry Ústavního soudu ČR shrnout takovým způsobem, že konkrétní skutečnosti svědčící proti schválení střídavé péče musí být v řízení nejenom tvrzeny, ale i prokázány. Proto nemohou obecné soudy vyloučit střídavou péči pouze s obecným odkazem na nižší věk dítěte, ledaže se jedná o dítě závislé na matce z důvodu kojení. Dále např. stabilita výchovného prostředí je důležitým faktorem při posuzování rozhodování o péči, nemůže být však sama o sobě argumentem pro vyloučení střídavé péče. Ústavní soud ČR totiž shrnul, že v opačném případě by se totiž fakticky konzervoval status quo daný prvním rozhodnutím ve věci a ve výsledku by ke změně poměrů nemuselo dojít nikdy. Poměrně novější je zásada, že obecné soudy nemohou podmiňovat střídavou péči požadavkem na harmonickou komunikaci rodičů, jelikož požadavky na obsah a kvalitu komunikace rodičů se mezi modely výlučné a střídavé péče teoreticky ani prakticky nijak neliší. Dalším odklonem od historických konsekvencí je zásada, že pracovní vytížení rodiče může být zvažováno jako faktor při rozhodování o péči, avšak pokud nezletilý chodí do předškolního či školního zařízení, pracovní vytíženost může tvořit překážku střídavé péče toliko v mimořádných případech, které brání rodiči postarat se o dítě v delších časových úsecích. Závěrem Ústavní soudu ČR připomněl, že obecné soudy nemohou vyloučit střídavou péči také jen s pouhým odkazem na možnost, že by se do péče o nezletilého mohly zapojovat blízké osoby rodiče. V opačném případě je totiž nutné přesvědčivě odůvodnit a prokázat, že rodič není bez významného zapojení jemu blízkých osob střídavou péči o dítě schopen zvládnout.
V citovaném nálezu Ústavního soudu ČR je tak možné vysledovat konstantní a sílící příklon k modelu střídavé péče tam, kde jejímu schválení nebrání zásadní překážky na straně jednoho z rodičů. K tomu Ústavní soud ČR uvádí: „přestože se modely výlučné péče s „rozšířeným stykem“ a střídavé (zvláště pak nestejnoměrné) péče v řadě ohledů překrývají, volba mezi nimi není čistě na volné úvaze obecných soudů. Jelikož střídavá péče má své specifické přednosti (mj. zajišťuje skutečně rovnocenné postavení obou rodičů), obecné soudy by neměly při posuzování změny péče a při naplnění všech kritérií upřednostňovat ponechání výlučné péče s určitým rozšířením styku druhého rodiče, ale v souladu s judikaturou zvolit model střídavé (byť třeba nestejnoměrné) péče“
Se střídavou péčí může také souviset výživné na dítě, konkrétně jeho výše a hranice - přečtěte si více zde.
Pokud se tak v rodině potýkáte s problémy týkajícími se úpravy práv k nezletilému dítěti, neváhejte se na nás obrátit, jedná se o dynamickou právní oblast, která se neustále vyvíjí, přičemž Ústavní soud ČR hraje ve výkladové praxi jednotlivých ustanovení zcela zásadní roli, byť není v postavení soudu obecného.
Citovaný nález Ústavního soudu ČR je dostupný zde:
