Chybí Vám peníze? A potřebujete si je půjčit? Uvažovali jste někdy o peer-to-peer půjčce? Pokud jste na všechny otázky odpověděli kladně, tak právě pro Vás je určen následující článek.
Co je to P2P půjčka?
Peer-to-peer půjčky nebo také P2P půjčky jsou relativně novým a alternativním způsobem financování mimo tradiční bankovní systém. Podstatou peer-to-peer půjčky je financování mezi jednotlivci nebo malými skupiny žadatelů o půjčku na straně jedné a tzv. investory na straně druhé, kdy k poskytnutí půjčky zpravidla dochází přes online platformu, která slouží jako prostředník. Tato platforma umožňuje žadatelům o půjčku a investorům propojit se a dohodnout se na podmínkách půjčky, jako je výše úroku a doba splatnost. Online platforma pak může kromě poskytnutí online prostředí k realizaci půjčky zajišťovat i další služby, jako je například příprava smluvní dokumentace nebo zajištění právní pomoci v případě, kdy jedna ze stran neplní své závazky.
Jak si půjčit skrze P2P?
Prvním krokem je k peer-to-peer půjčce zpravidla bývá registrace na některé z online platforem dostupných na internetu, a to jak pro žadatele o půjčku, tak pro investory. Žadatelé o půjčku obvykle poskytují informace o sobě a své finanční situaci, zatímco investoři poskytují informace o tom, kolik peněz jsou ochotni půjčit a za jakých podmínek. V některých případech žadatelé o půjčku generují poptávky, kde uvádějí, kolik peněz si potřebují půjčit, za jakým účelem a za jakých podmínek (např. maximální akceptovatelná výše smluvní úrokové sazby). Investoři pak v závislosti na tom, jaké poptávky shledají přitažlivými, přihlásí svoji nabídku v rámci tzv. aukce, kde uvedenou výši finančních prostředků, které jsou v dané poptávce ochotni zapůjčit a s jakou úrokovou sazbou. Po skončení aukce pak žadatel o půjčku vybírá z přihlášených investorů nabídku, která se mu zdá výhodná. Jakmile dojde k takovémuto propojení žadatele a investora, nic nebrání tomu, aby byla uzavřena smlouva a došlo k poskytnutí finančních prostředků.
Zatímco se P2P půjčky mohou zdát lákavými např. pro žadatele o půjčku, kteří se obávají toho, že by u standardních bankovních nebo nebankovních poskytovatelů úvěru peníze nedostali z důvodu předchozích závazků nebo že by jim finanční prostředky byly poskytnuty za méně výhodných podmínek, je vhodné poukázat na pár rizik a úskalí, které s sebou může uzavření peer-to-peer půjčky pro žadatele přinést.
Právní režim smlouvy o úvěru/zápůjčce
Nejdříve je nutné na úvod zmínit, že poskytování finančních prostředků fyzickým osobám nepodnikajícím - spotřebitelům ze strany bankovních a nebankovních poskytovatelů je poměrně přísně regulováno. Kromě toho, že poskytovatelé bankovních a nebankovních úvěrů podléhají dohledu České národní banky (musejí mít náležitá oprávnění k provozování předmětné činnosti na finančním trhu, mohou být ze strany ČNB kontrolováni, v případě nedodržování stanovených pravidel mohou být ze strany ČNB postihováni), na poskytování úvěrů spotřebitelům dopadá speciální režim zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen jako „Zákon o spotřebitelském úvěru“).
Zákon o spotřebitelském úvěru poskytuje další ochranu spotřebitelům, neboť stanoví podmínky, za kterých může být úvěr spotřebitelům poskytnut, kdy v případě, že by poskytovatel spotřebitelského úvěru dané podmínky nesplnil, mohl by tím způsobit neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Mezi zmíněné podmínky patří např. povinné ověřování úvěruschopnosti žadatele o úvěr nebo uvedení konkrétních a taxativně vymezených údajů o spotřebitelském úvěru dle ustanovení § 127 Zákona o spotřebitelském úvěru jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nad rámec toho ochrana spotřebitele v závazkových vztazích obecně vyplývá rovněž i ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „OZ“), zejména z ustanovení § 1810 - § 1867 OZ.
Ochranu vyplývající pro spotřebitele z právních předpisů však nelze aplikovat na závazkové vztahy, kdy na obou stranách vystupují fyzické osoby nepodnikající, což je právě typický případ subjektů peer-to-peer půjček.
Smluvní dokumentace (bez ohledu na to, zda se daná smlouva nazývá smlouvou o zápůjčce, smlouvou o půjčce, smlouvou o úvěru nebo smlouvou o peer-to-peer půjčce) pak v takovém případě podléhá toliko základní ochraně vyplývající ze zákona pro obecné závazkové vztahy, jako je třeba ochrana slabší smluvní strany nebo nezbytný soulad s dobrými mravy a veřejným pořádkem. Žadatel o úvěr se tak ocitá v mnohem rizikovější postavení a jeho případná obrana v soudním sporu je pak o to komplikovanější.
Zastřené právní jednání
V určitých případech pak rovněž může dojít k tomu, že na straně investorů vystupuje subjekt, který se po formální stránce tváří jako fyzická osoba nepodnikající, ale fakticky se účastní desítek nebo stovek aukcí a uzavírá mnoho smluv s žadateli o půjčku, kdy v takovém případě by takový investor mohl fakticky naplňovat definici podnikatele dle § 420 odst. 1 OZ: „Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele“. V takovém případě by takto uzavírané smlouvy, jakožto disimulovaná (zastřená) právní jednání, podléhaly Zákonu o spotřebitelském úvěru.
Ačkoliv se takovéto teoretické posouzení může zdát jako poměrně jednoduchá záležitost, v praxi je poměrně obtížné prokázat u soudu objem smluvní dokumentace, kterou investor uzavřel nebo pravidelně uzavírá a s tímto související konotace, čímž se žadatel o úvěr dostává do důkazní nouze, neboť u soudu sice může tvrdit, že investor předmětnou smlouvu uzavřel jako podnikatel (a proto by měl žadatel o úvěr požívat ochrany garantované Zákonem o spotřebitelském úvěru), ale zpravidla budou na straně žadatele o úvěr absentovat důkazní prostředky na podporu jeho tvrzení. V rámci důkazních návrhů může samozřejmě žadatel o úvěr navrhnout soudu, aby předmětné informace dožádal u provozovatele předmětné online platformy, nicméně žadatel nikdy nemůže vědět, jaké údaje provozovatel online platformy soudu sdělí.
Rozhodčí doložka
Dalším aspektem, na který by si případní žadatelé o P2P půjčku měli dávat pozor, je inkorporace rozhodčí doložky do smluvní dokumentace. Rozhodčí doložkou se smluvní strany v zásadě dohodnou, že případné spory vzniklé z předmětné smlouvy nebudou rozhodovat obecné soudy, ale rozhodci nebo rozhodčí soudy. Pro komplexní rozbor rozhodčího řízení není v tomto příspěvku prostor, avšak základním rozdílem rozhodčího a občanskoprávního řízení je zejména to, že rozhodčí řízení bývá zpravidla jednoinstanční a proti rozhodnutí není možno brojit opravnými prostředky (stranou ponechávám případný přezkum rozhodčího nálezu dle § 27 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, neboť zde je nezbytné, aby se na takovém postupu strany smlouvy dohodly). Ačkoliv z pohledu ekonomiky řízení se může rozhodčí řízení zdát jako rychlá (a tedy levnější volba), nemusí se vždy jednat o volbu lepší. V případě, že rozhodce nebo rozhodčí soud rozhodne v neprospěch žadatele o úvěr, získává investor do ruky konečné rozhodnutí ve věci (a fakticky tedy i exekuční titul). Žadateli o úvěr tak jako prostředek obrany zbývá brojit proti exekuci návrhem na odklad a zastavení exekuce a proti samotnému rozhodčímu nálezu žalobou na zrušení rozhodčího nálezu, přičemž žaloby je možno podat jen z taxativně vymezených důvodů. Náklady na „hašení“ problému způsobeného rozhodčím nálezem se tak mohou rovnat (či je dokonce převýšit) nákladům, které by žadatel o úvěr býval vynaložil v občanskoprávním řízení.
Závěrem
Pakliže chcete využít P2P půjček, doporučujeme věnovat dostatečný čas volbě online platformy, jejímž prostřednictvím se do světa P2P půjček ponoříte. Řada z nich na svých stránkách poskytuje vzorovou smluvní dokumentaci, kterou si můžete předem prostudovat a posoudit případná rizika.
Pokud byste si i navzdory výše uvedeného článku nevěděli rady, můžete se obrátit na nás. Můžeme pro Vás smluvní dokumentaci posoudit a shrnout konkrétní rizika, které pro Vás ze smluvní dokumentace vyplývají a případně navrhnout vhodné úpravy smlouvy.
