Tichá společnost je institutem závazkového práva, zakotveným v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku (dále jen jako „OZ“). Na rozdíl od ostatních závazků se tento institut odlišuje tím, že se nesjednává za účelem určitého protiplnění a protichůdného zájmu smluvních stran, ale naopak za účelem jejich vzájemné spolupráce. Nutno dodat, že ačkoli je v zákoně používán pojem „společnost“, v žádném případě se nejedná o žádnou formu právnické osoby disponující vlastní právní subjektivitou.
Právní úpravu tiché společnosti nalezneme v části čtvrté OZ, a to konkrétně v ustanovení § 2747 OZ a násl. Dle dikce zmíněného ust. § 2747 odst. 1 OZ se tichou společností rozumí závazkový vztah založený smlouvou mezi podnikatelem a tichým společníkem o tichém společenství. Tichý společník se tak smluvně zavazuje k poskytnutí vkladu, kterým se bude podílet po celou dobu trvání tiché společnosti na výsledcích podnikání podnikatele, a podnikatel se zavazuje platit tichému společníkovi podíl na zisku. Co do formy, na rozdíl od dřívější právní úpravy (obchodního zákoníku) není v současné době vyžadována písemná forma smlouvy o tichém společenství. Jelikož se v případě tiché společnosti jedná o institut závazkového práva, musíme se samozřejmě řídit nejen ustanoveními upravujícími pouze tichou společnost, nýbrž závazkovým právem jako takovým. Obecně tedy platí, že smlouva je mezi účastníky uzavřena, jakmile si ujednali její obsah. Dle § 1746 OZ obsahem musejí být, jde-li o smlouvu zákonem upraveného typu, podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení tohoto typu smlouvy. Platí tedy, že abychom mohli na smlouvu účastníků pohlížet jako na smlouvu o tiché společnosti, musí splňovat co do svého obsahu náležitosti stanovené občanským zákoníkem.
Dle judikatury Nejvyššího soudu se tichý společník chápe jako investor kapitálu, neboť podstatou smluvního typu je poskytnutí vkladu podnikateli a podílení se tímto vkladem na podnikání. Vztah podnikatele a tichého společníka je tedy vztahem dynamickým, neboť na rozdíl od úvěrové smlouvy se zisk tichého společníka odvíjí čistě od výsledků podnikání a návratnost jeho vkladu není nikterak předem stanovena.
Povinnosti tichého společníka
Mezi zásadní povinnost tichého společníka patří povinnost předat podnikateli předmět vkladu bez zbytečného odkladu po vzniku tiché společnosti, nebo mu s ním umožnit nakládat. Pokud se jedná o vklad nemovité věci, nabývá k ní podnikatel ze zákona na dobu trvání tiché společnosti užívací a požívací právo. Je-li předmětem vkladu něco jiného, má se za to, že podnikatel nabyl k předmětu vkladu vznikem tiché společnosti vlastnické právo. Typicky se ovšem jedná o vklad peněžitých prostředků nebo jiných penězi ocenitelných hodnot, jako jsou např. věci movité, práva a jiné hodnoty, které může společnost využít pro svojí podnikatelskou činnost nebo něco jiného. Mezi další povinnosti tichého společníka spadá povinnost podílet se sice jak na zisku, tak i na ztrátě podnikatele v ujednané výši, jinak ve výši určené vzhledem k výši jeho vkladu a zavedené praxi stran, popřípadě vzhledem k zvyklostem. Dále zákon stanoví, že k ujednání, podle něhož se tichý společník nepodílí na zisku nebo na ztrátě, se nepřihlíží.
Jak již bylo zmíněno, podílí se tichý společník i na ztrátě, a to do výše svého vkladu. Lze si ovšem sjednat i jiné podmínky. Jakmile byl tichému společníkovi vyplacen podíl na zisku, není poté povinen v případě ztráty tento rozdíl dorovnávat. Nicméně, v souladu s ust. § 2754 odst. 2 písm. a) OZ tak může učinit za účelem odvrácení zániku tiché společnosti. Dle zmíněného ustanovení se totiž tichá společnost zrušuje, pokud podíl tichého společníka na ztrátě dosáhne výše jeho vkladu. Tichý společník tak může uhradit svůj podíl na ztrátě nebo doplnit vklad, aby se vyhnul zániku tiché společnosti. Ze strany podnikatele nelze tento způsob odvrácení zániku tiché společnosti odmítnout. Ovšem tichý společník se k tomuto způsobu musí uchýlit bez zbytečných průtahů a odkladů, potom co se o ztrátě dozví z účetní závěrky.
Další povinností tichého společníka je povinnost ručit za závazky podnikatele, a to ve dvou zákonem stanovených případech, obsažených v ustanovení § 2750 OZ, kdy v těchto případech může tichý společník ručit za závazky podnikatele i nad rámec svého vkladu. Prvním případem, kdy tichý společník ručí za dluhy podnikatele neomezeně (tj. celým svým majetkem), je situace, kdy je jméno tichého společníka obsaženo ve jménu nebo obchodní firmě podnikatele. Obdobnou úpravu nalezneme v úpravě komanditní společnosti, kdy i v případě komanditisty (který ručí omezeně do výše svého vkladu) může i tento ručit celým svým majetkem v případě, kdy je jeho jméno obsaženo v obchodní firmě společnosti. Druhý případ, kdy dochází k ručení tichého společníka za závazky podnikatele nad rámec svého v kladu, je situace, kdy tichý společník prohlásí, že s podnikatelem podnikají společně. Následné neomezené ručení tichého společníka se však váže pouze ke smlouvě, o které podnikatel jednal. Samotné prohlášení, že podnikají společně musí být nejen učiněno před uzavřením předmětné smlouvy, ale také musí u druhé smluvní strany vzbudit dojem, že tomu tak je.
Obdobně, jako je tomu např. u společnosti s ručením omezeným, stíhá tichého společníka rovněž povinnost loajality či zákaz konkurence vůči společnosti. Právní úprava tohoto institutu vychází z obecných ustanovení o společnosti, kdy v § 2726 či § 2727 OZ, je obsažena povinnost společníků jednat loajálně a zdržet se konkurenčního jednání.
Práva tichého společníka
S povinností podílet se na ztrátě podnikání úzce souvisí i právo podílet na jeho zisku. Úpravu tohoto práva nalezneme v příslušných ustanoveních o tiché společnosti.
Tichý společník má právo podílet se na zisku stejně, jako se podílí na ztrátě, přičemž rozhodující se ujednaná výše, jinak ve výši určené vzhledem k výši jeho vkladu a zavedené praxi stran, popřípadě vzhledem ke zvyklostem. Nutno dodat, že K ujednání, podle něhož se tichý společník nepodílí na zisku nebo na ztrátě, se nepřihlíží. Samotný podíl na zisku tichého společníka se určuje z čistého zisku, tj. po zdanění. Pro určení výše zisku tichého společníka hraje klíčovou rolu účetní závěrka, přičemž do třiceti dnů od jejího vyhotovení je tak podnikatel povinen tichému společníkovi podíl na zisku vyplatit[1]. Podnikatel je povinen vydat tichému společníkovi stejnopis účetní závěrky bez zbytečného odkladu po jejím vyhotovení a případném schválení (pokud je vyžadováno), k opačnému ujednání se dle zákona nepřihlíží.
Pro řádné fungování vyplácení podílu na zisku poskytuje zákonodárce tichému společníkovi jistý kontrolní mechanismus, kterým si tento může patřičně ověřit, zda dochází k vyplácení podílu na zisku ve správné výši. Tichý společník má totiž právo nahlížet do obchodních dokladů a účetních záznamů podnikatele. K ujednání, které toto právo omezuje nebo vylučuje, se nepřihlíží, osvědčí-li tichý společník rozumný důvod domnívat se, že obchodní doklady a účetní záznamy nejsou vedeny správně nebo poctivě.
Pokud jste i Vy tichým společníkem či podnikatelem vázaným smlouvou o tiché společnosti a potřebujete s čímkoliv poradit, neváhejte se obrátit na naši advokátní kancelář, kde si na Vás vždy rádi uděláme čas.
[1] Pokud byl již podíl na zisku tichému společníkovi vyplacen, nemusí jej při pozdější ztrátě vracet.
