Ochrana obchodního tajemství a know-how v soukromém právu

Ochrana obchodního tajemství a know-how je v našem právním řádu upravena jednak na úrovni práva veřejného, ale i na úrovni práva soukromého. V dnešním článku se zaměříme právě na soukromoprávní ochranu těchto statků, a to i navzdory tomu, že jejich ochrana je poskytována i v rámci jiných právních odvětví, jako je např. trestní, finanční či správní právo.

Ochrana skrze ustanovení občanského zákoníku

Ochrana obchodního tajemství vyplývá zejména z příslušných ustanovení občanského zákoníku[1] (dále jen „OZ“), konkrétně z ust. § 504 a § 2985. Definice obchodního tajemství obsažená ve zmíněném ustanovení § 504 zní: „Obchodní tajemství tvoří konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení.“ Pojmovým znakem obchodního tajemství tedy je, že vlastník obchodního tajemství ve svém vlastním zájmu zajišťuje odpovídajícím způsobem jeho utajení.

Druhým zmíněným ustanovením OZ, spadajícím do skutkových podstat nekalé soutěže, je ustanovení § 2985, které zní: „porušením obchodního tajemství je jednání, jímž jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství, které může být využito v soutěži a o němž se dověděl buď tím, že mu tajemství bylo svěřeno, nebo jinak se stalo přístupným na základě jeho pracovního poměru k soutěžiteli nebo na základě jiného vztahu k němu, popřípadě v rámci výkonu funkce, k níž byl soudem nebo jiným orgánem povolán, nebo vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu.“ Z dikce zákona vyplývá, resp. lze konstatovat, že, aby bylo došlo k porušení obchodního tajemství, postačuje v současnosti jednorázové jednání, není tedy potřeba, aby docházelo k opakovanému porušení.

V rámci samotné ochrany je za aktivně legitimovanou osobu považován ten soutěžitel, jehož obchodní tajemství bylo porušeno nebo případně prozrazeno. Zároveň však aktivně legitimovanou osobou nikdy nemůže být právnická osoba, která je oprávněna hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků. Pasivně legitimovaná je poté ta osoba, která obchodní tajemství prozradila. Nutno dodat, že v případě pasivní legitimace se může jednat o jakoukoliv osobu, tedy jak o soutěžitele, tak i třetí osobu, přičemž ani není rozhodné, zda se jedná o osobu fyzickou, nebo právnickou.

Krom dvou výše zmíněných ustanovení nalezneme ochranu obchodního tajemství též v ust. § 1730 odst. 2 občanského zákoníku, kdy se ovšem v tomto pojednává o důvěrných informacích, a to ve vztahu k jejich sdělení druhé straně. Předmětné ustanovení zní následovně: „Získá-li strana při jednání o smlouvě o druhé straně důvěrný údaj nebo sdělení, dbá, aby nebyly zneužity, nebo aby nedošlo k jejich prozrazení bez zákonného důvodu. Poruší-li tuto povinnost a obohatí-li se tím, vydá druhé straně to, oč se obohatila.“

Ochrana skrze nekalosoutěžní jednání

Jak již bylo nastíněno, lze právní ochranu know-how a obchodního tajemství opřít o právní úpravu nekalé soutěže. V případě splnění tří základních podmínek pro určení, že se jedná o nekalou soutěž, obsažených v tzv. generální klauzuli[2], kterými jsou jednání v hospodářském styku, rozpor s dobrými mravy soutěže a způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, se poté lze domáhat buďto zdržení se nekalosoutěžního jednání nebo případně odstranění závadného stavu. Dále může soutěžitel požadovat poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení.[3]

Ochrana vlastnického práva

V poslední řadě se lze ochrany obchodního tajemství či know-how domoci prostřednictvím ochrany vlastnického práva, a to na základě zákona o obchodních korporacích, dle kterého je totiž v rámci právní úpravy obchodních korporací uvedeno, že jednotlivé předměty duševního vlastnictví, mezi něž patří právě i know-how a obchodní tajemství, mohou tvořit majetek, a dokonce i základní kapitál obchodní korporace. Logickým výstupem z výše řečeného je tedy ta skutečnost, že obchodní společnosti mají možnost uplatnit ve vztahu k know-how a obchodnímu tajemství rovněž ochranu plynoucí z úpravy vlastnického práva.

Závěr

V současné době, s čím dál více se rozrůstajícím podnikatelským sektorem nebývají spory týkající se obchodního tajemství žádnou výjimkou. Z toho důvodu je zapotřebí, aby dotčená strana buďto byla sama dostatečně znalá dané problematiky nebo aby vyhledala experta v této oblasti, který poskytne profesionální právní zastoupení za účelem domáhání se svých práv. V naší advokátní kanceláři se ve velké míře věnujeme jak obchodnímu, tak i občanskému právu, přičemž jsme schopni zajistit řádnou ochranu Vašich práv.