Pozemky v zastavěných oblastech jsou obvykle obehnány plotem. Často nejsou vlastníci pozemků limitováni tím, jak má plot vypadat, jakou má mít barvu, z čeho má být vyroben – podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) bod 14 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) (dále jen „Stavební zákon“) totiž oplocení nepodléhá ani stavebnímu povolení, ani stavebnímu ohlášení.
Pronajímáte nemovitosti? Určitě vás pak bude zajímat odpovědnost z vlastnictví nemovitosti.
Určitou limitaci sice poskytuje ustanovení § 7 vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby („dále jen „Vyhláška“), které upravuje určité konkrétní případy, kdy je vzhled, resp. typ plotu nutno ze zákona limitovat - jedná se o případy, kdy by rozsah, tvar či materiál narušoval charakter předmětné stavby a jejího okolí, omezoval rozhledové pole sjezdu na pozemní komunikaci, ohrožoval bezpečnost osob, zvířat či účastníků silničního provozu nebo zhoršoval průběh povodně, nicméně se obvykle jedná o limitace, které reflektují nutnost chránit majetek a zdraví ostatních.
Příslušný stavební úřad může vydat územní rozhodnutí, kterým plošně upraví např. vzhledové parametry oplocení v dané oblasti (např. pro zachování jednotného rázu nově budovaných „satelitů“). V případě postavení oplocení v rozporu s takovým územním rozhodnutím by stavební úřad mohl zahájit řízení o odstranění stavby dle ustanovení § 129 odst. 1 písm. b) Stavebního zákona a v krajním případě odstranění stavby na náklady vlastníka pozemku nařídit.
TIP: Narazili jste na nevůli při rozhodování stavebního úřadu? Využijte služeb našeho právníka specializovaného na stavební právo.
Vstřícný krok směrem k vlastníkům oplocení učinil Ústavní soud v nálezu ze dne 12.05.2020, sp. zn. I. ÚS 1956/19. V rozhodovaném případě byl pozemek obehnán plotem, který o 20 cm převyšoval maximální výšku plotu stanovenou územním rozhodnutí a stavební úřad rozhodl ve prospěch vlastníka pozemku. Celý spor o předmětných 20 cm přitom trval 8 let a během této doby byla v této věci vydána celá řada správních rozhodnutí.
Ústavní soud v této věci judikoval, že rozhodnutí stavebního úřadu o nařízení odstranění části stavby představuje nepřípustný zásah do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek za situace, kdy je odstranění části stavby zcela nepřiměřeným zásahem do vlastnického práva majitele, přičemž v daném případě současně platí, že ponechání stavby v jejím stávajícím stavu nezasahuje do veřejného práva závažným způsobem ani nezasahuje do práva jiných subjektů a nezbavuje je právní ochrany.
Závěry vyslovené Ústavním soudem samozřejmě není možno aplikovat na všechny podobné případy plošně, je nutno zkoumat konkrétní skutkové okolnosti každého případu.
