V minulosti byly shledávány jako neplatné rozhodčí nálezy, které vydávali rozhodci v rozporu se zákonem, a to zejména z důvodu, že rozhodčí doložka neobsahovala jednoznačný způsob určení konkrétního rozhodce, nebo rovnou odkazovala na nezákonný rozhodčí řád, který však na základě svého uvážení vydávala soukromoprávní korporace, která však nebyla stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. Další kategorií byly rozhodčí doložky, které vůbec nesplňovaly zákonem předepsané parametry. V minulosti tak proběhla poměrně silná osvěta a docházelo k zastavení takových nezákonných exekucí, a to na základě návrhu na zastavení exekuce, de facto pro nezpůsobilost rozhodčího nálezu jako zákonného exekučního titulu. Takové návrhy na zastavení exekuce je možné v oprávněných případech podávat kdykoliv za průběhu exekučního řízení.
Počínaje 4. lednem 2022 se však pravidla hry trochu změnila. Věděli jste, že neplatně sjednaná rozhodčí doložka, na základě které byl vydán rozhodčí nález jako exekuční titul, nemusí obstát ani za situace, kdy byla exekuce skončena vymožením celé pohledávky ve prospěch oprávněného?
Ústavní soud totiž ve svém čerstvém nálezu sp. zn. II. ÚS 2833/21 ze dne 4. 1. 2022 došel k závěru, že obecné soudy mohou ve výjimečných případech rozhodnout o zastavení exekuce i po jejím skončení pro vymožení pohledávky. Nejlépe vysvětlení obstojí ve světle právní věty tohoto rozhodnutí: „Obecné soudy mohou ve výjimečných případech rozhodnout o zastavení exekuce i po jejím skončení pro vymožení pohledávky. Hlavním smyslem je zabránit zjevným nespravedlnostem zejména při poskytování spotřebitelských úvěrů nebankovními společnostmi, kdy exekučním titulem byl rozhodčí nález. Vždy je však třeba vzít v potaz konkrétní okolnosti případu, to znamená posoudit, zda podmínky příslušné smlouvy o úvěru lze označit za zjevně nespravedlivé. To přitom nejen vzhledem k parametrům obsaženým v úvěrové smlouvě, ale také k tomu, zda se úvěrovaný (dříve dlužník) v řízení, v němž bylo rozhodováno o věci samé, procesně aktivně bránil (a zda měl vůbec reálnou možnost se bránit) anebo se vyskytly další významné okolnosti. Soud nesmí rezignovat na potřebu ochrany povinného, vyjde-li dodatečně najevo, že exekuce byla od samého počátku vedena a provedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu a tuto ochranu lze realizovat toliko dodatečným rozhodnutím o zastavení exekuce.“
To znamená, že v odůvodněných případech, které by spadaly pod kategorii „zjevné nespravedlnosti“, se lze bránit neoprávněné exekuci návrhem na její zastavení i po jejím faktickém skončení vymožením pohledávky. Samozřejmě bude důležité sledovat, jak na tento nález Ústavního soudu zareagují ve své rozhodovací obecné soudy.
Celý nález Ústavního soudu ČR je dostupný zde.