Dne 13. 1. 2022 rozhodl Ústavní soud nálezem sp. zn. I. ÚS 1029/21 o tom, že stát nelze a priori zbavit jeho odpovědnosti strohým konstatováním, že v době, kdy nastaly negativní události v životě stěžovatele, ještě nebylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání; tím spíše, jestliže tyto události nastaly těsně před formálním zahájením trestního stíhání .
K výše uvedenému se již dříve vyjádřil Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 3391/15, kdy uvedl, že je třeba přihlédnout komplexně k celému trestnímu řízení a všem negativním důsledkům, které s ním byly spojeny.
Při posuzování možné příčinné souvislosti mezi úkony trestního řízení a vzniklou nemajetkovou újmou nelze postupovat rigidně – i s přihlédnutím k tomu, že judikaturní konstrukce poskytování přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou vedením nezákonného trestního stíhání je založena na tom, že poškozenému subjektu je kompenzována újma za všechny negativní důsledky v jeho životě vzniklé v důsledku vedení celého trestního stíhání. Jinými slovy, nemá být odčiněna pouze újma vzniklá vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání jako takovým, ale veškeré újma, jež je přičitatelná státu za postup jeho orgánů, který se následně ukáže jako nezákonný či chybný (resp. který nevyústil v pravomocné odsouzení).
Smysl a účel zákona o odpovědnosti státu za škodu je třeba v intencích čl. 36 odst. 3 Listiny obecně chápat tak, že má být podle něj odčiněna újma způsobená "vadným výkonem veřejné moci". Rozlišování objektivní odpovědnosti státu na nesprávný úřední postup a nezákonné rozhodnutí nelze vykládat v neprospěch poškozeného (z jeho pohledu je lhostejné, formálně jakým konkrétním způsobem bylo do jeho osobní sféry zasaženo, podstatné pro něj je, že stát postupoval vadně a že mu vznikla újma).
Uvedené rozlišování má význam především v rovině právně kvalifikační a důkazní: je-li vydáno (později zrušené) nezákonné rozhodnutí, je (má být) důkazní situace poškozeného snadnější – stačí prokázat, že existovalo určité rozhodnutí, že bylo později zrušeno a že mu v souvislosti s ním vznikla újma. Nesprávný úřední postup se může prokazovat složitěji; stěžejní ovšem je, že orgán veřejné moci postupoval vadně (ať již nesprávně či nezákonně). Zda nakonec nesprávný postup vyústil v konkrétní rozhodnutí, není z pohledu Ústavního soudu v souvislosti s poskytnutím přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu nejvýznamnější. V podmínkách materiálního právního státu je třeba chápat jeho odpovědnost za vadný výkon veřejné moci materiálně, nikoliv formálně.
Je třeba zdůraznit, že každý případ zásahu státu do života jednotlivce se musí posuzovat individuálně, a to i pro případnou odpovědnost státu.
Celý nález naleznete zde: