Dne 15. 2. 2022 byl vydán Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2934/21 zabývající se lhůtou k doplnění blanketní stížnosti.
Ústavní soud ČR zde došel k závěru, že pokud je podána stížnost, ve které si stěžovatel vyhradí lhůtu k jejímu odůvodnění, lze od orgánu, jež o stížnosti rozhoduje, požadovat, aby upozornil stěžovatele na nepřiměřenost takto navržené lhůty a stanovil mu sám lhůtu přiměřenou, nebo aby vyčkal doplnění stížnosti. Jen ve výjimečných případech je možné, aby orgán o stížnosti rozhodl bez dalšího. Jednalo by se však pouze o případy, kdy by aktuální procesní situace jiný postup neumožňovala. Nelze však akceptovat postup, kdy by důvodem pro rozhodnutí o stížnosti bez jejího avizovaného doplnění a bez předchozího upozornění stěžovatele byl požadavek na urychlené vyřízení trestních věcí dle § 2 odst. 4 trestního řádu. Tento požadavek je totiž stanoven právě k ochraně osoby, proti níž se trestní řízení vede, a pokud tedy tato osoba žádá, aby bylo s rozhodnutím posečkáno v zájmu její obhajoby, je potřeba tento návrh upřednostnit před výše zmíněným požadavkem na rychlost řízení.
Ústavní stížnosti bylo v této věci ze strany Ústavního soudu ČR vyhověno, přičemž zrušil napadené usnesení obvodního státního zastupitelství, které rozhodlo o podané blanketní stížnosti ještě dříve, než došlo k jejímu doplnění. Stěžovatel v tomto případě podal blanketní stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání v zákonné třídenní lhůtě a ještě tentýž den tj. 18. 8. 2021 také požádal policejní orgán o možnost prostudování spisu. Ze strany policejního orgánu bylo tomuto požadavku vyhověno, avšak s ohledem na probíhající dovolené byl termín prostudování spisu stanoven až na den 2. 9. 2021.
Ústavní soud ČR tak došel k závěru, že s ohledem na skutečnost, že stěžovatel ve své blanketní stížnosti předem avizoval svůj záměr stížnost v přiměřené lhůtě doplnit o odůvodnění, bylo obvodním státním zastupitelstvím porušeno právo stěžovatele na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny.
Ze strany obvodního státního zastupitelství totiž nedošlo k případnému ověření si, zda již bylo obhájci stěžovatele umožněno nahlédnutí do spisu u daného policejního orgánu a zároveň ani nebyla stanovena konkrétní lhůta pro doplnění tohoto blanketního podání.
Ústavní soud ČR ve svém nálezu také poukázal na to, že tato problematika již byla řešena v nálezu ze dne 4. 6. 1998 sp. zn. III. ÚS 308/97 (N 63/11 SbNU 119), když k tomuto uvedl: „… je především věcí toho, kdo takový opravný prostředek podal, aby si přiměřeným způsobem vytvořil situaci, aby mohlo být soudem v době rozhodování o něm přihlédnuto ke všemu, co v následném, a tedy dodatečném odůvodnění přednesl. V praxi jde především o oznámení obhájce soudu, že blanketní stížnost dodatečně písemně odůvodní, a sdělení lhůty, ve které toto odůvodnění doručí.“
S odkazem na svůj další nález ze dne 16. 7. 2020 sp. zn. IV. ÚS 478/20 dále Ústavní soud ČR připustil, že lhůtu k doplnění blanketní stížnosti o odůvodnění je možné stanovit i neurčitě. Stejně tak byla lhůta v blanketní stížnosti stanovena v tomto případě, když stěžovatel uvedl, že doplnění s odůvodněním „poskytne v přiměřené lhůtě, a to po prostudování napadeného usnesení, poradě se svým obhájcem a prostudování trestního spisu“. Stěžovatel tak jednoznačně oznámil svůj záměr, že stížnost bude v přiměřené lhůtě doplněna a nelze tedy rozhodnout a uvedené oznámení přehlížet s argumentem, že není dostatečně určité.
