S pracovním právem se během svého ekonomicky aktivního života setkáváme takřka nepřetržitě. Tato oblast právních vztahů totiž neupravuje pouze vznik či zánik pracovního poměru, ale také mnoho dalších souvisejících aspektů.
Abychom tomuto širokému odvětví mohli co možná nejvíce porozumět, je nejprve nutné definovat několik základních pojmů. V tomto článku se zaměříme na první z nich, a to na závislou práci a její znaky.
Jedná se o důležitý pojem, neboť závislá práce může být vykonávána zásadně pouze v pracovněprávním vztahu (tj. na základě pracovní smlouvy, dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti) a výkon závislé práce mimo pracovněprávní vztah je považován za nelegální práci ve smyslu § 5 písm. e) bodu 1. zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, za což hrozí citelné postihy nejen osobě, která nelegální práci vykonává, ale rovněž tomu, kdo výkon této nelegální práce umožnil.
Co je to závislá práce?
Pojem závislé práce je definován v § 2 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce. V tomto ustanovení jsou uvedeny tzv. definiční znaky závislé práce, a tedy že se jedná o práci, která je vykonávána:
- - ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance;
- - jménem zaměstnavatele;
- - podle pokynů zaměstnavatele;
- - osobně zaměstnancem.
Aby se jednalo o závislou práci, je nutné, aby výše uvedené znaky byly naplněny kumulativně, a tedy pokud by některý z nich naplněn nebyl, o závislou práci by se nejednalo.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2023, č. j. 10 Ads 235/2021-31
Přes výše uvedené zákonem stanovené definiční znaky závislé práce může výklad tohoto pojmu stále činit určité výkladové problémy. Jeden z nich se pokusil odstranit Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 25. 4. 2023, č. j. 10 Ads 235/2021-31.
Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku vyjádřil k naplnění znaku nadřízenosti a podřízenosti v případě dvou živnostníků, kteří spolu po delší dobu spolupracovali tak, že zakázky zajišťoval, pokyny k jejich zpracování uděloval a odměnu rozděloval vždy pouze jeden z nich.
Oblastní inspektorát práce v tomto právním vztahu spatřoval výkon závislé práce mimo pracovněprávní vztah (tzn. nelegální práci), za což posléze uložil pokutu, která byla potvrzena i rozhodnutím Státního úřadu inspekce práce. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce však zrušil Krajský soud v Hradci Králové, jelikož podle jeho názoru správní orgány nedostatečně prokázaly, že mezi stranami bylo nadřízené a podřízené postavení. Proti tomuto rozsudku podal následně Státní úřad inspekce práce kasační stížnost, která byla výše uvedeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu zamítnuta.
V odůvodnění svého rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že samotná skutečnost, že dva živnostníci spolupracují-li po delší dobu tak, že zakázky zajišťuje, pokyny k jejich zpracování uděluje a odměnu rozděluje vždy jeden z nich,k naplnění znaku nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance (tedy jednoho z definičních znaků závislé práce, jak již bylo zmíněno výše) nepostačí.
Již ve své předchozí rozhodovací praxi přitom Nejvyšší správní soud uzavřel, že podřízenost zaměstnance typicky vyvěrá z osobní (ať již ekonomické, či jiné) závislosti zaměstnance na zaměstnavateli. Pobírání odměny přitom podle názoru Nejvyššího správního soudu představuje typickou skutečnost, která věrohodně prokazuje závislé postavení zaměstnance na zaměstnavateli – ovšem jen tvoří-li tato odměna ne nutně jediný, ale ekonomicky významný zdroj zaměstnancových příjmů.
Novým závěrem Nejvyššího správního soudu však je, že i když byla odměna vyplácená jedním z dotčených živnostníků druhému živnostníků po určitou dobu jediným zdrojem jeho příjmu, nemusí se nutně jednat o závislé postavení. Dle Nejvyššího správního soudu je totiž přirozené, že spolupracují-li dva subjekty na základě vzájemné spokojenosti dlouhodobě, nemají potřebu vyhledávat jiné zdroje svých příjmů.
Pro učinění závěru o výkonu závislé práce tak je třeba posuzovat, zda je osoba, která pro druhou vykonává práci, schopna (intelektuálně, odborně, jazykově apod.) si podnikáním samostatně zajistit příjem i v případě, kdy jí nebude zajišťován jejím dlouhodobým spolupracovníkem. Pokud takovou schopnost určitá osoba nemá, je splněn daný definiční prvek závislosti, v opačném případě ovšem nikoliv.
Ať již jste zaměstnavatelem, zaměstnancem nebo živnostníkem, naše advokátní kancelář Vám nabízí komplexní posouzení Vámi řešené situace v oblasti pracovního práva. Neváhejte se na nás proto obrátit, protože pokud Vy máte problém, anebo chcete problému předejít, my máme čas!
