Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „OZ“) upravuje pomocí několika institutů různé varianty situací, kdy třetí osoba plní dluh za jiného. Zmíněné právní instituty se mohou zdát podobné, nicméně právě jejich pouhá podobnost znamená odlišné hmotněprávní, ale i procesněprávní konsekvence na případný vývoj právního vztahu věřitele a dlužníka. Právě na tyto jednotlivé instituty se podíváme v dnešním článku.
Povinnost přijmout plnění
V § 1936 odst. 1 OZ nalezneme tzv. obecnou povinnost přijmout plnění, kdy konkrétně toto ustanovení uvádí, že „věřitel musí přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba. To neplatí, je-li plnění vázáno na osobní vlastnosti dlužníka“. K tomu, aby tak vznikla povinnost věřitele přijmout plnění od třetí osoby dle předmětného ustanovení, je tak třeba splnění dvou podmínek: (i) souhlas dlužníka a (ii) plnění nesmí spočívat v osobním plnění dlužníka (např. se nesmí jednat o povinnost vytvořit umělecké dílo). Pozor ale na to, že dle § 1937 odst. 1 OZ není souhlasu třeba, pokud třetí osoba plní věřiteli jeho dluh pro to, že za dluh ručí či závazek jinak zajišťuje. V praxi se pak také může stát, že si dlužník a věřitel možnost splnění dluhu třetí osobou předem vyloučí výslovným ujednáním ve smlouvě.
Třetí osobě, která plnila přímo na dluh dlužníka (tj. nevyhradila si postoupení pohledávky), poté vzniká vůči dlužníkovi nový nárok (původní dluh zaniká splněním), přičemž existence a právní základ tohoto nového práva záleží primárně na dohodě mezi dlužníkem a třetí osobou – teoreticky může jít třeba i o darování (typicky pokud by šlo o splnění dluhu rodičem za dítě a strany by mezi sebou nepožadovali žádné vyrovnání).
Právo požadovat postoupení pohledávky (tzv. fakultativní subrogace)
Dle ustanovení § 1936 odst. 2 OZ dále platí, že „kdo plní dluh jiného, aniž za dluh ručí a ani jinak dluh nezajistil, může na věřiteli požadovat před splněním nebo při něm, aby mu postoupil svoji pohledávku“. OZ tak přiznává osobám plnícím dluh za jiného subjektivní právo požadovat na věřiteli postoupení pohledávky, přičemž je pouze na těchto osobách, zda tohoto práva využijí či nikoliv. Nutno dodat, že tento postup se dá uplatnit pouze do doby před splněním nebo nejpozději při splnění dluhu.
Zákonná subrogace
Zákonná subrogace je upravena v § 1937 odst. 2 OZ, kdy platí, že „splněním dluhu vstupuje tato osoba do práv věřitele a má právo, aby jí dlužník vyrovnal, co za něho plnila. Pohledávka věřitele na ni přechází včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s pohledávkou spojených.“ Tento postup byl dovozen i judikatorně, kdy Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 04. 2023, sp. zn. 29 Cdo 306/2022 dovodil, že k přechodu pohledávky v režimu § 1937 odst. 2 OZ dochází ze zákona (jedná se o tzv. zákonnou cessi).
Jak vyplývá ze shora uvedeného, na toho, kdo za dlužníka plnil, přechází vedle pohledávky i veškerá akcesorická práva s ní spojená. Jedná se však o obecnou úpravu, která platí pro osoby plnící na dluh jiného z titulu ručení nebo jiného zajištění (např. zástavy nebo zajišťovacího převodu práva). V OZ také najdeme i úpravu speciální (viz níže – finanční záruka).
Finanční záruka ve vztahu k zákonné subrogaci
Dalším typem zajištění pohledávky vedle ručení je finanční záruka ve smyslu § 2029 a násl. OZ. Dle § 2029 odst. 1 OZ platí, že: „finanční záruka vzniká prohlášením výstavce v záruční listině, že uspokojí věřitele podle záruční listiny do výše určité peněžní částky, nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh, anebo splní-li se jiné podmínky určené v záruční listině.“ Nutno dodat, že úprava regresního nároku ručitele, resp. výstavce finanční záruky, který plnil na dluh jiného, se oproti klasickému ručení dle ustanovení § 2018 OZ podstatně liší. Ustanovení § 2039 v odst. 1 OZ totiž stanoví povinnost dlužníka nahradit výstavci to, co plnil podle záruční listiny vystavené v souladu s uzavřenou smlouvou. Tímto se tak vylučuje použití obecné úpravy zákonné subrogace dle § 1937 odst. 2 OZ.
K tomuto závěru ostatně dospěl i Vrchní soud v Olomouci, který v rozsudku ze dne 30. 11. 2023, sp. zn. 14 VSOL 190/2023 dovodil, že: „právním důvodem náhrady plnění poskytnutého z finanční záruky podle ustanovení § 2039 o.z. je smlouva o poskytnutí bankovní záruky uzavřená mezi dlužníkem a výstavcem, přičemž právo výstavce požadovat náhradu plnění vůči dlužníku dle ustanovení § 2039 o.z. je speciálním ustanovením ve vztahu k finanční záruce a jedná-li tedy výstavce při vystavení finanční záruky podle smlouvy uzavřené z jinou osobou, vzniká mu při plnění z takové záruky vůči této osobě samostatný nárok podle § 2039 o.z., který je odlišný od subrogace podle § 1937 odst. 2 o.z. (která je v občanském zákoníku upravena v Oddíle 7. Zánik závazku). Povinnost upravená v § 2039 o.z. je originální povinnost dlužníka nahradit výstavci to, co výstavce plnil podle záruční listiny.“
Mimo jiné ve výše uvedeném rozsudku Vrchní soud v Olomouci dále dovodil že „…při finanční záruce vzniká v zásadě zcela samostatný závazek výstavce záruční litiny, který je závislý na existenci zajišťovaného závazku jedině tehdy, pokud to ze záruční listiny vyplývá, nebo-li pokud je to v ní výslovně uvedeno.“
Z uvedeného tedy vyplývá, že při splnění dluhu výstavcem záruční listiny tak vzniká nový právní vztah mezi dlužníkem a výstavcem, jehož obsah vyplývá ze záruční listiny a smlouvy, kterou spolu uzavřeli. Nedochází tak ke vstupu výstavce do postavení věřitele a výstavce z toho důvodu nenabývá ani zajištění pohledávky, kterou za dlužníka splnil.
Stejný názor, který zaujal Vrchní soud v Olomouci, zaujal i Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 28. 03. 2023, sp. zn. 4 VSPH 205/2023. V tomto soud uvádí, že uzavřením smlouvy o finanční záruce vzniká tzv. krycí vztah, jímž se zajistil dluh dlužníka vůči věřiteli. Dále Vrchní soud v Praze uvedl, že na rozdíl od ručení nedochází ke zmíněné zákonné subrogaci v režimu ustanovení § 1937 odst. 2 OZ, pokud je výstavcem bankovní záruky plněno na základě záruční listiny věřiteli. Je tomu tak proto, že vystavením bankovní záruky vznikl mezi výstavcem bankovní záruky a dlužníkem zcela nový, samostatný závazek nezávislý na závazku mezi věřitelem a dlužníkem.
Úpadek dlužníka
Právě kvůli výše specifikovanému vzniku zcela nového, samostatného vztahu mezi výstavcem bankovní záruky a dlužníkem může nastat problém v případě, kdy se dlužník ocitne v úpadku. Výstavci v tomto případě sice vznikne nové právo na náhradu toho, co vynaložil v souladu se záruční listinou a smlouvou, kterou uzavřel s dlužníkem, ale další zajištění dluhu, který výstavce za dlužníka splnil, na něj ze zákona nepřejde a jeho nově vzniklá pohledávka bude v insolvenčním řízení dlužníka zjištěna jako nezajištěná. Otázkou však zůstává, zda k přechodu zajištění na výstavce přeci jen nedojde v případech, kdy tento režim bude sjednán v samotné smlouvě.
V naší advokátní kanceláři se mimo jiné zabýváme závazkovým a insolvenčním právem. Pokud by pak došlo k souběhu těchto dvou disciplín, náš tým profesionálů je připraven Vám poskytnout maximální odbornou pomoc týkající se právě těchto záležitostí. V případě, že tedy hledáte odborníky, kteří jsou schopni Vám pomoci i se složitější právní expertízou, neváhejte se na nás obrátit.
