Velká novela zákona o obchodních korporacích (společnost s ručením omezeným)

Jak již zjevně vyplývá z nadpisu samotného článku, následující text se bude věnovat problematice zákona č. 33/2020 Sb.,o změně zákona o obchodních korporacích a dalších souvisejících zákonů (dale jen „zákon č. 33/2020 Sb.”), který nabyl účinnosti dne 01. 01. 2021 (zde je vhodno podotknout, že termín pro splnění povinnosti uvést společenské smlouvy do souladu s novým zněním zákona je až 01. 01. 2022), a to pouze ve vztahu k právní úpravě týkající se společností s ručením omezeným. Zákon č. 33/2020 novelizuje nejen zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK”nebo také „zákon o obchodních korporacích“) ale rovněž i zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“ nebo také „občanský zákoník“) a další.

Zákon o obchodních korporacích od nabytí své účinnosti dne 01. 01. 2014 doposud neseznal mnoho změn[1], proto se lze domnívat, že řada právních profesionálů, odborná veřejnost i samotní společníci či jednatelé přivítali novelu v podobě zákon č. 33/2020 Sb. s otevřenou náručí, neboť předchozí znění ZOK obsahovalo řadu nepřesností či výkladových problémů, mnohdy povinnosti, které ZOK stanovoval podnikatelům, představovalo zbytečnou zátěž finanční a/nebo časovou, některá ustanovení neodrážela současné znění směrnic EU atd. Novelizované znění zákona o obchodních korporacích by mělo právní úpravu v této oblasti zjednodušit a zefektivnit či nabídnout jednoznačný výklad daného ustanovení.

V následujícím textu se budu zabývat některými změnami, které zákon č. 33/2020 Sb. přinesl, které shledávám za nejvýznamnější, a to, jak je již zmíněno výše, jen ve vztahu ke společnostem s ručením omezeným. Z údajů uvedených v obchodním rejstříku vyplývá, že v České republice je více než 500 tisíc aktivních společností s ručením omezeným – pro porovnání akciových společní je zapsáno něco málo přes 27 tisíc, na třetím místě je poté veřejná obchodní společnost s počtem necelých 6 tisíc. Společnost s ručením omezeným se jako forma obchodní korporace těší veliké oblibě a novela zákona o obchodních korporacích se tak dotýká velkého množství subjektů.

Pro odstranění pochybností však předesílám, že tento můj příspěvek si však nedává za úkol poskytnout komplexní výklad k jednotlivým problematikám, avšak toliko shrnout základní podstatu novelizovaných ustanovení.

1. Splacení vkladu

Nové znění zákona o obchodních korporacích zjednodušuje založení tzv. nízkokapitálových společností, neboť v souladu s ustanovením § 23 odst. 2 ZOK umožňuje splatit peněžitý vklad do společnosti i jiným způsobem, pokud souhrn všech peněžitých vkladů nepřesáhne v souhrnu 20.000,- Kč. Opouští se tedy původní praxe, kdy ve všech případech, a to i tehdy, kdy základní vklad do společnosti činil např. 1,- Kč, bylo nutno pro splacení peněžitého vkladu zakládat zvláštní účel u banky. Mnohdy náklady na založení takového zvláštního účtu několikanásobně převýšily výši samotného peněžitého vkladu, a to nemluvě o značné časové náročnosti, kdy bylo nutno nejprve založit účet u banky, poté doklad o založení účtu doložit obchodnímu rejstříku, po zapsání společnosti do rejstříku doložit bance výpis z obchodního rejstříku, a tak změnit speciální zakladatelský účet na účet běžný.[2]

Zákon v platném znění nespecifikuje, jakým „jiným způsobem“ bude možno peněžitý vklad splatit. Důvodová zpráva k zákonu č. 33/2020 Sb., nabízí jako řešení splatit peněžní vklad k rukám notáře, který bude správcem vkladů. Odborná literatura k tomuto uvádí, že je to právně správce vkladů, kdo bude muset náležitě zvážit a posoudit, jakým způsobem bude nutno peněžní vklad splatit – v hotovosti, poštovnou poukázkou, akreditivem apod.[3]

2. Povinnost uchovávat zápisy z jednání

Jak již bylo zmíněno v úvodu, novela ZOK se nedotkla jen výlučně ustanovení zákona o obchodních korporacích. Novelou došlo ke změně znění některých z ustanovení občanského zákoníku in concreto předně vložení nového ustanovení § 158a, které stanoví pro právnické osoby povinnost po celou dobu své existence uchovávat zápisy z jednání nejvyšších orgánů i s přílohami. V případě rozhodování per rollam v písemné formě pak musí právnická osoba uchovávat i všechny dokumenty s takovým rozhodováním související.

Povinnost uchovávání výše uvedených dokumentů přechází na právní nástupce právnické osoby. Jestliže dojde k zániku právnické osoby s likvidací, dokumenty uchová likvidátor. V případě zrušení právnické osoby bez likvidace zajistí uchování dokumentů insolvenční správce nebo jiná osoba určená soudem. Likvidátor, insolvenční správce, případně jiná osoba určená soudem musí pak tyto dokumenty uchovat po dobu 10 let od zániku právnické osoby. Nová právní úprava zpřesňuje povinnosti již vyplývající ze zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě. Zde je vhodno podotknout, že pravidlo archivace dle ustanovení § 158a OZ se nevztahuje jen na obchodní korporace, ale na veškeré právnické osoby.

3. Personální reprezentace právnické osoby jako člena voleného orgánu jiné právnické osoby

V souladu s předchozí právní úpravou bylo možno, aby se členy volených orgánů obchodních korporací a družstev staly právnické osoby bez dalšího. Pokud to tedy zákon o obchodních korporacích nevyloučí, může být právnická osoba obecně členem voleného orgánu jakékoliv obchodní korporace. Na způsobilost právnické osoby pro výkon funkce člena voleného orgánu obchodní společnosti neklade zákon o obchodních korporacích žádné speciální požadavky, aplikují se pouze obecná ustanovení týkající se požadavků na výkon funkce, a to ustanovení § 46 odst. 1, § 64 a § 779 odst. 3. ZOK. Předchozí právní úprava však nestanovila povinnost určit, kdo bude za tuto právnickou osobu jako člena orgánu obchodní korporace jednat, zpravidla se však jednalo o jednatele. Absence takové právní úpravy mělo za následek to, že mnohdy docházelo k tomu, že jednatelem v dané společnosti byla rovněž právnická osoba (nikoliv konkrétní fyzická osoba stanovená jako její zástupce). Takováto praktika mohla být zneužívána pro tzv. řetězení, kdy fakticky nebylo možno dohledat konkrétní osobu, která za dané společnosti jedná, a tedy i odpovídá za jejich závazky.[4]

Novelizované ustanovení § 46 odst. 7 ZOK stanoví povinnost pro právnické osoby zvolené jako členy orgánu obchodní korporace, ve lhůtě 3 měsíců ode dne, kdy jim daná funkce vznikla, zmocnit zástupce – fyzickou osobou a tuto osobu zapsat do obchodního rejstříku (lze využít přímý zápis notářem, podkladový zápis např. plná moc k zastupování ve voleném orgánu). V opačném případě funkce takové právnické osoby zaniká. Uvedený zástupce musí splňovat požadavky a předpoklady pro výkon funkce a za škodu jím způsobenou obchodní korporaci odpovídá společně a nerozdílně s právnickou osobou, kterou zastupuje.[5]

4. Smlouva o výkonu funkce

S účinností od 01. 01. 2021 nově platí, že smlouva o výkonu funkce musí být schválena nejvyšším orgánem společnosti.[6] V opačném případě nenabude smlouva nikdy účinnosti. V případě jejího schválení nabývá smlouva o výkonu funkce účinnosti ode dne jejího uzavření, nebo ode dne vzniku funkce, podle toho, který z těchto dnů nastal později (za předpokladu, že nejvyšší orgán společnosti nerozhodne jinak).[7] Zákon nestanoví pro schválení smlouvy o výkonu funkce žádné zvláštní hlasovací kvorum. Pro schválení smlouvy o výkonu funkce postačí prostá většina hlasů přítomných společníků, pokud společenská smlouva nestanoví něco jiného dle ust. § 170 a § 171 ZOK.[8]

Z právní úpravy účinné do 31. 12. 2020 šlo dovozovat, že s neschválením smlouvy o výkonu funkce byl spojen následek relativní neplatnosti, které bylo nutné se dovolat.[9] Nově jsou již tedy následky neschválení smlouvy o výkonu funkce postaveny na jisto. Rovněž je nově upraven i rozpor mezi smlouvou o výkonu funkce a společenskou smlouvou – v případě rozporu platí přednost ujednání společenské smlouvy; byla-li však smlouva o výkonu funkce schválena většinou vyžadovanou pro změnu společenské smlouvy, použijí se ujednání ve smlouvě o výkonu funkce.[10]

Co se týče schvalování smluv o výkonu funkce, zákon nestanoví, že každá konkrétní smlouva o výkonu funkce musí být schválena, je tedy možno, aby valná hromada schválila vzorové znění smlouvy pro budoucí použití.[11]

5. Zpráva o vztazích

Novela ZOK výslovně zakotvuje v ustanovení § 82 ZOK výjimku týkající se rozsahu informací, které mohou být ve zprávě o vztazích neuvedeny. První skupinou informací jsou informace, které jsou dle jiných právních předpisů považovány za utajené (jedná se např. o zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 596/2014 ze dne 16. dubna 2014 o zneužívání trhu (nařízení o zneužívání trhu), informace utajované dle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách nebo dle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu). Jestliže takové informace existují, pak ve zprávě o vztazích nebudou uvedeny, nicméně zpráva bude muset obsahovat sdělení, že je zpráva neúplná a z jakého důvodu byly informace neuvedeny.

Nová právní úprava by měla přispět k větší transparentnosti vztahů mezi ovládanou a ovládající osobou, a to nejen pro případné věřitele, ale rovněž i k podání informací o tom, zda orgány předmětných společností plní své fiduciární povinnosti. Krom toho je inkorporace okruhu informací, které se ve zprávě o vztazích neuveřejnění logickým závěrem, když jednatelé nemohou výše zmiňované utajované informace poskytnout ani společníkům společnosti v souladu s ustanovením § 155 resp. § 156 ZOK.

Druhou skupinou informací neuváděných ve zprávě o vztazích je obchodní tajemství[12]. Dosavadní znění zákona o obchodních korporacích výslovně nechránila obchodní tajemství před sdělením společníkům, tak jak tomu je u výše uvedených utajovaných informací, ačkoliv je logicky předpokládána snaha o jeho utajení vycházející z povahy samotného obchodního tajemství. Navíc je obchodní tajemství věcí a společníci bez dalšího nemají právo na majetek společnosti. Současné znění ustanovení § 82 ZOK pak tedy staví najisto, že ani obchodní tajemství se ve zprávě o vztazích v detailu neuvádějí. K dosažení účelu zprávy o vztazích se k obchodním tajemstvím se uvede v přiměřené míře zobecnění, tak, aby nedošlo k narušení její konkurenční podstaty.[13] Důvodová zpráva navrhuje např. uvádění rozpětí určitých hodnot namísto konkrétní hodnoty s tím, že takto postupuje např. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nebo Evropská komise v oblasti hospodářské soutěže.[14]

Současná právní úprava rovněž najisto postavila otázku, zda zpráva o vztazích podléhá přezkumu ze strany auditora, či nikoliv. Z ustanovení § 83 odst. 4 ZOK vyplývá, že „Vyhotovuje-li ovládaná osoba výroční zprávu, je zpráva o vztazích její součástí a podléhá tak ověření auditorem.“ Toto z předchozího znění zákona o obchodních korporacích nebylo jednoznačné.[15]

6. Ukládání dokumentů do Sbírky listiny

Zákon č. 33/2020 Sb. dopadl i na zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „Zákon o rejstřících“), kdy novelou došlo k přidání ustanovení § 105a, které má za cíl eliminaci obchodních společností, které jsou de facto „prázdnými schránkami“ - nevykonávají žádnou ekonomickou činnost, nemají žádné zaměstnance či jiné personální zastoupení, neukládají žádné listiny do sbírky listin. Ustanovení § 105a Zákona o rejstřících stanoví povinnost obchodním korporacím předkládat řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku za nejméně dva po sobě jdoucí účetní období k založení do sbírky listin. Pokud tak neučiní, vyzve ji rejstříkový soud k tomu, aby do 1 měsíce ode dne doručení výzvy svoji povinnost splnil. Marným uplynutím této lhůty vznikne rejstříkovému soudu právo uložit obchodní korporaci pořádkovou pokutu, a to až do výše 100 000 Kč. Výzva se doručuje do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno. Pokud se po výzvu nepodaří doručit, zahájí rejstříkový soud řízení o zrušení obchodní korporace, kdy tuto skutečnost zapíše do veřejného rejstříku. Následně dochází ke zrušení obchodní korporace, a to buď s likvidací, jestliže majetek korporace na náhrady nákladů likvidace dostačuje, nebo bez likvidace. Obchodní korporace může být zrušena bez likvidace minimálně po uplynutí 1 roku poté, co byl zapsán údaj o zahájení řízení o zrušení obchodní korporace do veřejného rejstříku. Úmyslem zákonodárce v případě ustanovení § 105a Zákona o veřejných rejstřících bylo „očištění“ veřejného rejstříku od neaktivních společností, které mohou sloužit jako „bílí koně“ pro nelegální účely a zvýšení transparentnosti podnikatelského prostředí v České republice.[16]

7. Vypuštění údajů ze společenské smlouvy nebo stanov

Předchozí znění ustanovení § 146 odst. 3 ZOK stanovilo, které údaje je možno po vzniku společnosti a po splnění vkladové povinnosti ze společenské smlouvy vypustit. Z dikce tohoto ustanovení však nebylo zřejmé, komu rozhodnutí o vypuštění předmětných údajů ze společenské smlouvy náleží. Na vypuštění údajů ze společenské smlouvy za účinnosti předchozí právní úpravy se hledělo jako na změnu společenské smlouvy, pro její změnu bylo tedy potřeba souhlasu všech společníků.

Ze současného znění § 146 odst. 3 ZOK jednoznačně vyplývá, že působnost činit rozhodnutí o vypuštění předmětných údajů ze společenské smlouvy může být vložena do rukou jednateli.[17] Rozhodnutí o vypuštění údajů pak není považováno za rozhodnutí o změně společenské smlouvy – není tedy nutno v této záležitosti pořizovat notářský zápis. Tato nová právní úprava by měla proces vypuštění údajů ze společenské smlouvy zjednodušit a fakticky i zlevnit.

9. Rozhodování per rollam

Valná hromada, jakožto nejvyšší orgán společnosti s ručením omezeným, může rozhodovat na zasedání za přítomnosti nebo jiné účasti společníků, nebo mimo zasedání. Rozhodování mimo valnou hromadu (per rollam) je forma rozhodování, které probíhá písemně, tedy bez účasti společníků.[18] Předchozí právní úprava pro řadu společností s ručením omezeným zakládala povinnost vyhotovovat rozhodnutí valné hromady formou veřejné listiny, tj. notářského zápisu. Tento požadavek na formu rozhodnutí však již výslovně nebyl kladen při rozhodování per rollam, kdy postačilo, aby podpisy společníků byly úředně ověřené.[19] Docházelo pak k tomu, že v řadě případů tam, kde by běžně valná hromada musela o rozhodnutí přijaté na zasedání pořizovat notářský zápis, bylo namísto toho rozhodnuto per rollam a společnost se tak přísnému požadavku na formu rozhodnutí fakticky vyhnula. Tento interpretační či logický nonsens, kdy na určitá rozhodnutí valné hromady (na zasedání) zákon kladl přísné požadavky týkající se formy takových rozhodnutí a na jiná rozhodnutí valné hromady (per rollam) klad požadavky jiné, byl rozporu s legitimním očekáváním společníků a společností.

Novelizované znění inkorporuje právní úpravu obsaženou ve čl. 10 směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132 ze dne 14. června 2017 o některých aspektech práva obchodních společností, které pro zakladatelské právní jednání a jeho změny vyžadovalo formu veřejné listiny. Předchozí právní úprava splnění tohoto požadavku na formu zakladatelského jednání ve světle výše uvedeného nezaručovala.

Výsledkem novely byla tedy úprava druhů notářských zápisů, kdy nově se pořizuje notářský zápis o návrhu rozhodnutí, které má být přijato mimo zasedání orgánu právnické osoby, a notářský zápis o rozhodování mimo zasedání orgánu právnické osoby, naopak vyjádření zasílané společníkům již nemusí mít formu veřejné listiny.[20]

Závěr

Novela zákona o obchodních korporacích se dotkla nejen společností s ručením omezeným, ale i ostatních forem obchodních korporací a družstev. Jak vyplývá z důvodové zprávy k zákonu č. 33/2020, cílem novely bylo snížení časové i finanční náročnosti, která byla doposud spojena s některými aspekty zakládání a fungování obchodních korporací, zejména pak společností s ručením omezeným, a to především s ohledem na množství společností s ručením omezeným zapsaných v současné době v obchodním rejstříku. V době psaní tohoto článku zbývá již necelý měsíc, aby společnosti s ručením omezeným uvedly své společenské smlouvy do souladu s obligatorními ustanoveními novelizovaného zákona o obchodních korporacích. Závěrem bych rád dodal, že o novele ZOK byla od účinnosti předmětných změn publikována řada odborných článků a příspěvků. Někteří novelizované znění přivítali s otevřenou náručí, jiní s poněkud kritičtějším přístupem. Jsem toho názoru, že novela zákona o obchodních korporacích byla nezbytná a určitě bude zajímavé sledovat, jakým způsobem fakticky nové znění zákona o obchodních korporacích ovlivní budoucí fungování obchodních korporací a zda opravdu přinese očekáváné zjednodušení a ulehčení od zbytečné administrativní zátěže, se kterou se řada obchodních korporací musela za účinnosti předchozího znění zákona o obchodních korporacích potýkat.

Chystáte se založit společnost s ručením omezeným? Přečtěte si náš článek o jejím založení a o náležitostech, na které nesmíte ve společenské smlouvě zapomenout.